Dne 28. září 1938 mi přinesl velitel četnické stanice Chlumín tento telegram: „Četnické stanice Buryně nad Ohří telefonuje, vyrozumte ihned snoubenku Miladu Živnůstkovou, že strážmistr Ladislav M. byl zavražděn a pohřeb se bude konat dne 30. září ve 14 hodin v Břežanech u Budyně nad Ohří“. Byl zavražděn při výkonu služby v Pavlově Studenci, okr. Tachov. Nebyl sám, kdo chránil naše občany v pohraničí, aby stačili utéci před ordnery. Tolik našich četníků bylo zavražděno a dnes je vše zapomenuto!

Při projevu soustrasti mi pan ing. Schiler řekl: „Byl jsem na svůj národ vždy hrdý, ale dnes se stydím, že jsem Němec.“ Rovněž jedna Němka mi při odsunu v roce 1945 řekla: „Viděla jsem pochod smrti a vím, že za to musíme být potrestáni.“ Mému pozdějšímu již zesnulému manželovi zastřeli v Habezbirku ordneři kamaráda se třemi jinými českými četníky. V roce 1938 sloužil u pohotovostního oddílu Cheb a zajisté by lépe o všech hrůzách, které se tady v pohraničí děly, mohl podat své osobní svědectví.